( to je rozkaz )

Vakuum

23. srpna 2017 v 21:00 | Dorian
Trvá to už příliš dlouho. Proměna je zdánlivě neviditelná, zvlášť v tomhle vzduchoprázdnu. Chřadne a já nemám co dělat. Opět bezmoc. Nejvíc jí to jde poznat na očích. Když mi brečí v náručí, už jí nemám co říct. Není se čeho chytat a tvrdit, že bude líp. Neumím si představit co bude, až budu bývat z domu, až zůstane sama. Bojím se, že příliš brzo skončím sám, bez rodiny. Co mi bude zbývat, než všechno zapálit a zmizet v cizině.


Ztratil jsem kus sebe, kus duše. Vyřazen z okolního života. Všímám si, jak začínám být nepoužitelný v okolí přátel, jak divné to najednou je. Čím víc zapomínáte brát ohled na okolní svět, tím víc zapomíná on na vás. Chybí mi člověk, co by to prohlédl. Někdo, kdo by se dokázal na věci vykašlat a vkročil zamnou do toho šeda. Zřejmě jsem sobec. Potom přchází naopak výčitky. Nechci s tím nikoho otravovat. Není to hezké místo, proč by tam někdo dobrovolně vešel. Každý v téhle situaci asi touží po nějaké záchraně. Vztek. Vztek ze slabosti a z bezmoci. Ztrácím to, kým jsem byl.
 


Komentáře

1 Modrý popel Modrý popel | Web | 23. srpna 2017 v 21:20 | Reagovat

Vztek lze mít více příčin. :) Nebudu odsuzovat jen ty dané. :) Ale klidně bud v klidu. ;)

2 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 27. srpna 2017 v 8:09 | Reagovat

Bezmocnosť, neviem či existuje niečo horšie. Všetko ostatné sa dá stráviť. Mrzí ma tvoja stráta, a to som sa chcela ozvať čo je s tebou.
Neviem čo povedať, môžem ti len želať aby sa veci nejak utriasli k dobrému... Nech už to dobré znamená čokoľvek.
Drž sa a keby niečo, vieš ako ma nájsť

3 Anonymus Anonymus | 12. října 2017 v 0:28 | Reagovat

Nový příspěvek,
nový příspěvek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama