( to je rozkaz )

Volný pád

2. června 2017 v 15:37 | Dorian




Na tenhle moment se čekalo táák dlouho.

Musím se smát, když si uvědomím, že celou dobu to byla právě ta snaha držet křečovitě volant. A ono ho stačilo pustit. Možná bylo potřeba vyřídit některé záležitosti, uplatit vlastní svědomí, aby dalo pokoj a zmlklo, protože víc udělat nejde. Možná jsem jen potřeboval malinko popostrčit.. nebo prostě otevřít oči.


Vždy jsem byl člověk, co na svých ramenech nesl tíhu všeho možného i nemožného. Víc toho nemožného. Spousta problémů a zábran, které jsem sám sobě postavil do cesty. Svázaný tím, co je správné, svázaný jak minulostí, tak i představou budoucnosti. Toužil jsem z celého srdce po tom, aby se věci změnily a zapadly do mé perfektní formičky, té kterou jsem si pro život přichystal. Tak by to přece mohlo .. mělo být, ne ? Trvalo mi příliš dlouho, než jsem se vyvedl z omylu. Budujete svůj život na několika základních pilířích, na které nedáte dopustit a když začnou padat ( a oni začnou ), ztřeštile se je snažíte držet na svém místě. Nejenom, že je to pokus o sebevraždu, ale energie, kterou na to musíte vynaložit chybí ve vašem životě někde jinde .. stejně uvadáte. Těžko se popisuje, jaký kámen mi spadl ze srdce. Po celou dobu co tohle píšu, se musím uculovat jako malej kluk, co poprvé uviděl ženská prsa :D .. jistým způsobem je to taky podobné tomu, když jsem stál sám v mém vysněném Londýně. Lidé, město, i svět se točí okolo. Na každém kroku čeká nový zážitek, nový člověk a nikdo nemůže vědět, jestli jde o šedou myšku, nebo lásku vašeho života. Je to nádherné, nepoznané a rozhodně nikoho nezajímá, jestli máte svoji formičku. Buď můžete stát na místě a bědovat, nebo se .. přidat. A já už na jednom místě stál příliš dlouho.

Nevím, co mě čeká. Uvolnila se ve mně spousta místa a já netuším, která osobnost to zaplní. Časem se třeba opět vrátí ke kormidlu ten ustaranej a zasněnej dobráček, ale ještě je tu to zavřené za dveřmi. Byl tam vždy, když hrozilo, že se rozpadnu, nebo že si semnou někdo až příliš nedbale zahrává. Už dlouho čeká na řadu a zvuk padajících pilířů v kombinaci s lidma, co ho hladí proti srsti.. na to zpozorněl. Prozatím si ale užívám toho bezmyšlenkovitého volného pádu.

Nevím. To je součástí onoho kouzla. Jediné co vím je, že budu pít plnými doušky.

Léto začíná. See you on the flipside :)
 


Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | 3. června 2017 v 21:53 | Reagovat

To znie veľmi zaujímavo :) Čo bude ďalej?

2 Dorian Dorian | Web | 4. června 2017 v 22:41 | Reagovat

[1]: Opět jsem hlavním hrdinou svého příběhu. Hvězdy budou padat pro toho, co mi zrovna bude stát po pravici a slunce vstávat kvůli tomu, co se ráno vzbudí po levici. Život v té nejsurovější formě - bez ladu a skladu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama