( to je rozkaz )

Červen 2017

Makes Perfect Sense .. ?

25. června 2017 v 22:28 | Hyde
Jsem rád za tyhle malé náhody, které vedou k velkému potěšení. Některé písničky, filmy, obrazy nesou speciální poslání jen pro jednu, nebo dvě bytosti. S naprostou a oprávněnou jistotou ví, že to nikdo jiný nepochopí. Že neucítí to, co právě cítí on/i. Jako třeba právě teď - narazil jsem na film se jménem Perfect Sense, ve kterém nehraje nikdo jiný, než TA Eva Green spolu s mým dalším oblíbeným hercem E.McGregorem - Christian z Moulin Rouge. Ještě jsem ten snímek neviděl, ale už předem vím, že to bude jeden z těch jedinečných prožitků.




V podvědomí lidí je, že žít v iluzi je něco špatného, nebo aspoň negativního. Je k tomu potřeba určitá naivita.
I hope she'll be a fool-that's the best thing a girl can be in this world, a beautiful little fool.
Co se to vlastně snažím uchopit ? Je to naivita, víra, optimismus, dobrovolná slepota, zasněnost ? Těžko říct. Možná je to všechno vyjmenované a možná nic z toho. Říkejme tomu cukr. Cukr, který se sype na skutečnost, na milostné vztahy i na těžké situace. Přidává trochu růžové do někdy až příliš šedých okolností. Budí sílu a vybízí k tomu pokračovat.. zkusit to znovu a zatnout zuby. Hledat zdroj něčeho krásného, ve dne slunce, v noci hvězdy, vždy se něco najde. Ano, jsou limity. Dokáže to být mocnou drogou, se kterou se těžko přestává .. a kdo by se tomu divil, nikdo nechce žít ve tmě s vědomím, že to světlo v noci byly jen reflektory projíždějícího auta. Nicméně to je zapotřebí. JE. Noc je prý nejtěmnější těsně před úsvitem a jestli má trochu cukru pomoct k tomu vydržet .. kdo má právo to odsoudit ?

Je čas se podívat na osudem mi přihraný film, přivřít oči a nechat se na malý okamžik unášet na sladkých vlnách naivity :)


0.6

21. června 2017 v 17:48 | Hyde |  Jak dny jdou
Na každý dobrý pocit čeká život s natáhlou nohou.
A není to jen sprostá lež ? Způsob jak se chlácholit, svést to na život, na osud, na špatné období. Období tvoříme my, lidé. To dobré, i to špatné. Náš konstrukrt.

Na všech čtyřech

10. června 2017 v 19:02

V pustině
jsem uviděl stvoření, nahé, zvířecké,
které dřepíc na zemi
drželo v rukou své srdce
a pojídalo je.

Povídám, "Je dobré, příteli?"
"Je hořké, hořké," odpovědělo,
"ale já je mám rád,
protože je hořké
a protože je to mé srdce."



Volný pád

2. června 2017 v 15:37 | Dorian




Na tenhle moment se čekalo táák dlouho.

Musím se smát, když si uvědomím, že celou dobu to byla právě ta snaha držet křečovitě volant. A ono ho stačilo pustit. Možná bylo potřeba vyřídit některé záležitosti, uplatit vlastní svědomí, aby dalo pokoj a zmlklo, protože víc udělat nejde. Možná jsem jen potřeboval malinko popostrčit.. nebo prostě otevřít oči.