( to je rozkaz )

Majáles

8. května 2017 v 11:15 | Dorian |  Mýma očima
Předčil očekávání.
Právě ve chvíli, kdy se mi křivila huba z nakouslého citrónu, mi došlo, že tohle nebude jen tak.
Přeskočím tu nudnou pasáž, ve které se necháváte ošahávat nezaujatým (v tom lepším případě) nýmandem u vstupu, aby jste mohli dostat pásek na ruku, se kterým se vydáte k nejbližšímu výčepu. Všechno mi přišlo téměř identické minulému Majálesu, snad jen těch dětí bylo jako smetí. Patrně kvůli nějaké fajnové jůtůb akci, co byla hned vedle.. meh. Přišel jsem poměrně brzo, kamarádovi známí vyhráli soutěž, tudíž měli tu čest zahrát si na obrovské stage, před už ne tak obrovským davem. Chvíli jsem poslouchal, než jsem se šel ztratit do davu.


Hráli UDG a kombinace třetího piva se sluníčkem nás začala nabádat k tomu se připojit ke zpěvákovi. Nálada začala být bujará, ale sranda začala teprve po tom, co si to k nám namířili dva kluci z Hradiště. Prý jeden z naší party věrně připomínal dealera. Heh, kompliment všech komplimentů. Chudák si opravdu píchá, ale inzulin. Netrvalo dlouho a z jejich kouzelného baťůžku se vynořila láhev se slivovicí, která pro nás představovala opravdu vítanou změnu, řady na pivo už začínaly být nešvarné a čelili jste riziku, že vystřízlivíte dřív, než se dostanete k baru. Hh.
Šok a záchvaty smíchu, kluci z onoho baťůžku vytáhly řízky a beze slova je začaly rozdávat. Následovaly hrozny. Ještě před chvílí pro nás neznámí kluci nám teď podstrojovali. Nálada už byla víc než bujará a my se smíchem koukali na citróny, které nám narvali do rukou. Nenechali jsme se dlouho pobízet a po odpočtu se všichni zahryzli. Proč ? Netuším. Kouzlo okamžiku.


V určitém bodě se na každé akci začnou ovečky vytrácet ze svého stáda. Ať už je to kvůli tříhodinovým cestám na záchod bůh ví kudy, nebo jde o neschopnost člověka setrvat na jednom místě po delší dobu než tři minuty. Na komornější akci je ale šance, že na sebe opět narazíte. Tady ne. Skončili jsme tři a jeden z nás už slušně omámenej. Neobešlo se to bez přiopilých komentářů ala "Stojím rovně?", či "Holky, máte rády gyros?". Měly.
Zavolal mi nově příchozí kamarád a já vyměnil společnost za méně opilou.
Na pódiu už stojí Horkýže Slíže, jejichž texty nenechají nikoho chladným, po chvilce už celý dav vesele zpívá, skotačí a my s nimi. Po pravdě, v tomhle bodě mi začíná dění poněkud splývat. Všechen čas trávíme uprostřed skákajícího davu, jen občas zajdeme z donucení pro pivo.
Atmosféra, to je to, co dělá Majáles Majálesem. Na vícedenních festivalech to tak nevře. Lidé nemají povinnost vyjančit se v jeden den.
Bylo mi dobře. Ne, bylo mi skvěle. Začíná zapadat slunce a následuje má oblíbená Vypsaná Fixa. Cítím, že na celém světě není místa, kde bych byl raději.




Nebylo to ale jenom samé veselé ejchuchu. Hezké stavy střídaly i ty smutné. Možná jsem za ten rok víc ztratil, než získal.
I to patří k žití.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 9. května 2017 v 1:29 | Reagovat

Být na Vypsané je zážitek. :)

2 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 9. května 2017 v 17:59 | Reagovat

Pustíme si starý gramofon
budeme mít světy
který nás zajímají
vinylový bůh je šampion
proležíme v posteli
celou neděli
(^__^)

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 9. května 2017 v 22:58 | Reagovat

Je mi líto, ale jedinej Majáles je ten studentskej. Komerční sračka (vystupující muzikanti prominou) ze který se vytratila původní myšlenka není Majáles. Ke komerční sračce tohohle typu necítím nic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama