( to je rozkaz )

0.4

21. května 2017 v 20:38 | Dorian |  Jak dny jdou
Jsou dny, které se v čase ztratí jako zrnko písku. A jsou také dny, které jsou poslední tečkou kapitoly. Nebo naopak jménem nové ? Nevím, ale mám pocit, že dnešek je jeden z nich.
Náš dům nemá střechu .. teda má, ale rovnou. Nikdy jsem tam nebyl. Nahoru se jde dostat pouze po žebříku, který je ze strany domu. Není to jeden z těch nejvyšších, máme pouze dvě patra .. ale výška to pořád je. Už od mého dětství mě ten výstup fascinoval. Proč nás má nebezpečí tak v moci ? Co je na něm tak lákavé ? Nikdy jsem nevylezl víc než do půlky, výšky mě vždy děsily. Vlastně jsem si to ale nikdy pořádně neuvědomil, neměl jsem k tomu tak často příležitost.


Děda je v nemocnici, takže.. spousta věcí zbyla na mně.. Věděl jsem, že to jednou přijde.
Ucpala se rýna, bylo potřeba ji vyčistit. Je to zvláštní, jeden by řekl, že lidská přirozenost, funkce a reakce těla, to všechno má své praktické důvody. Cítíte bolest, reagujete na situaci, dostáváte impuls, který říká, že je něco špatně. Pud sebezáchovy vás vede k tomu sebou trhnout. Reflexy vás na poslední chvíli varují uhnout před tím balónem letícím do obličeje. Tak proč mi při pohledu z té výšky dolů začne zplašeně bít srdce a dech těžkne. Závratě, to, že se mi motá hlava, to je to slavné řešení mého těla pro tenhle problém ? Opravdu praktické. A možná je to jen varování, "stůj ty blbe, co si myslíš, že děláš".

Celou dobu jsem se usmíval jako idiot. Když se mi podařilo překonat vrchol a stanout na střeše, měl jsem před sebou pohled, který jsem si nikdy nedokázal představit. Nová perspektiva. Bušící srdce, úsměv na rtech a zdolaný strach. Tenhle pocit.. čistý exktrakt života.

Po dlouhé době jsem si znovu pustil American Beauty. Nepamatuju se, že by to bylo tak skvělé. Každý by se na něj měl podívat alespoň jednou za rok. Připomenout si, jak to je.




 


Komentáře

1 Havfrue Havfrue | 26. května 2017 v 21:30 | Reagovat

Proč nás má nebezpečí v moci? Protože právě ty chvíle jsou vytrhnutím z běžného, pohodleného a často i nudného života. Člověk má pocit, že je opravdu naživu. Je to legrace. Nebezpečí člověka dokáže posunout dopředu. Může mu pomoct překonávat strachy a to je to co dělá život zábavným. Objevovat své hranice a následně je bořit.
Nemohl sis k tomu vybrat příhodnější film. Přesně o tom totiž Americká krása je. Já si ji pouštím alespoň 1x za půl rok. Pomáhá mi uvědomit si, o čem život opravdu je  a že nikdy není pozdě změnit to, jaký jsi. A taky že není naprosto nic, co by ti stálo v cestě, pokud po něčem vážně toužíš.

2 Dorian Dorian | Web | 30. května 2017 v 21:47 | Reagovat

[1]: Promluvila mořská panna až ze studeného severu. Máš pravdu a já nejsem překvapen.

3 Havfrue Havfrue | 1. června 2017 v 13:38 | Reagovat

Š-šš-ššš. To ty nevíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama