( to je rozkaz )

Květen 2017

0.5

30. května 2017 v 21:41 | Dorian |  Jak dny jdou



První cigareta po dlouhé době chutná vždy jako dávná milenka.
Známá a konejšivá náruč se špetkou špatného svědomí.
Je těžké popsat posledních pár dnů. Období, kdy se neděje nic a najednou sráz. Taková klidná řeka zakončená vodopádem. Možná už je na čase zavřít oči a nechat se stáhnout proudem. Už to není fér jak vůči mně, tak vůči těm, co mi chtějí stát po boku. Ono všechno chce svůj čas. To co bylo jednou krásné, na začátku krásné nebylo. A já nechci ublížit lidem, co se mě snaží zachránit.

Zkoušky jsou v plném proudu, vlastně ani nevím, kdy se to stalo. Všechno běží nezvykle rychle. Ústní zkouška v kombinaci s postupovou mi nepříjemným způsobem připomněla drastické období maturit, ale zvládlo se na A. To asi všechna ta zodpovědnost, která na mě dopadla spolu s nově objeveným rytířským titulem v naší rodině. Modrá krev není jenom tak, hah ? ^_^

Některé představy připomínají motýla. Pokud se ho snažíte až příliš pevně uchopit, setře se kouzelný prach z jeho křídel, už nepoletí. A přece je pořád příjemnější vidět ho jak mizí v dálce, než pomalu skomírajícího v prachu na zemi. Stín své dřívější krásy.

0.4

21. května 2017 v 20:38 | Dorian |  Jak dny jdou
Jsou dny, které se v čase ztratí jako zrnko písku. A jsou také dny, které jsou poslední tečkou kapitoly. Nebo naopak jménem nové ? Nevím, ale mám pocit, že dnešek je jeden z nich.
Náš dům nemá střechu .. teda má, ale rovnou. Nikdy jsem tam nebyl. Nahoru se jde dostat pouze po žebříku, který je ze strany domu. Není to jeden z těch nejvyšších, máme pouze dvě patra .. ale výška to pořád je. Už od mého dětství mě ten výstup fascinoval. Proč nás má nebezpečí tak v moci ? Co je na něm tak lákavé ? Nikdy jsem nevylezl víc než do půlky, výšky mě vždy děsily. Vlastně jsem si to ale nikdy pořádně neuvědomil, neměl jsem k tomu tak často příležitost.

Ten Tanec

20. května 2017 v 21:43 | Dorian |  Představy


Paralýza

19. května 2017 v 5:18 | Dorian |  Mýma očima
Nenávidím to.
Pomalu začíná svítat, vzhůru jsem už od tří. Snažím se o tom mluvit co nejmíň, lidi na mě obvykle koukají dvěma způoby. Myslí, že to byla obyčejná noční můra, příliš živej sen a mávnou rukou. Ti druzí na mě koukaj jako na magora. Možná je na čase dát tomu nějakou formu tady.
Po svém drahém tatínkovi jsem zdědil cit pro vnímání všemožných vjemů, co ovlivňují spánek a jeho kvalitu. Co to například znamená ? S dorustajícím úplnkěm vím, že budou taky narůstat černé kruhy pod očima. Už je ze mě magor ? To jsem se ještě nedostal k tomu nejlepšímu.
To co se budu snažit popsat .. mám za to, že to zažila spousta lidí, přisoudili to však intenživnější noční můře. Já mám ale to ohromné "štěstí" a můžu to podrobněji dokumentovat díky mnohem častějším případům. Spánková paralýza.

0.3

18. května 2017 v 15:00 | Dorian |  Jak dny jdou


Není to tak dlouho, co jsem přemýšlel nad nejlepším způsobem, jak najít osobu, se kterou to udělá cvak. Jeden by řekl, že když už celej svět pomalu praská ve švech, nebude to obtížný úkol. Však opak je pravdou. Pátraní po tom správném cvakatelném člověku je totiž někdy jako hledání jehly v kupce sena. V mém životě figurovalo jen málo jedinců, se kterými proběhlo jisté souznění duší, ale když proběhlo, bylo to nahé, divoké a někdy obscénní. To ovšem neznamená, že bych měl výhrady proti všem lidem, co nejsou cvakuchopní, což o to. Ale někdy je to prostě a jednoduše nutné. Proto s potěšením zjišťuji, že se to děje. Na těch nejzvláštnějších místech a za těch nejpodivnějších podmínek, ale děje. Netřeba ztrácet naději !

Správné

11. května 2017 v 22:02 | Dorian |  Mýma očima
Téma, které se mi poslední dobou honí hlavou víc, než by mělo. Nechci a nebudu rozvádět dlouhosáhlé debaty o tom, co je a není správné. Jsem zásadový člověk, za těch 22 let jsem se dostal do různých možných a někdy i nemožných situací, které se na mně určitým způsobem podepsaly. Způsobem dobrým ? Špatným ? Nevím. Říká se, že každá zkušenost je dobrá.. dejme tomu. Každopádně vznikl kompas, můj kompas, kterým se snažím řídit. Věřím v něj a to upřímně. Dle mého souzení je to ve výsledku.. to správné. Mé pochyby jsou jinde. Jak často by se měl člověk správně zachovat ?

Majáles

8. května 2017 v 11:15 | Dorian |  Mýma očima
Předčil očekávání.
Právě ve chvíli, kdy se mi křivila huba z nakouslého citrónu, mi došlo, že tohle nebude jen tak.
Přeskočím tu nudnou pasáž, ve které se necháváte ošahávat nezaujatým (v tom lepším případě) nýmandem u vstupu, aby jste mohli dostat pásek na ruku, se kterým se vydáte k nejbližšímu výčepu. Všechno mi přišlo téměř identické minulému Majálesu, snad jen těch dětí bylo jako smetí. Patrně kvůli nějaké fajnové jůtůb akci, co byla hned vedle.. meh. Přišel jsem poměrně brzo, kamarádovi známí vyhráli soutěž, tudíž měli tu čest zahrát si na obrovské stage, před už ne tak obrovským davem. Chvíli jsem poslouchal, než jsem se šel ztratit do davu.

0.2

2. května 2017 v 14:04 | Dorian |  Jak dny jdou
Vždy jsme byli rodina s domem, co připomíná víc zoo, než dům. Už se stihl vystřídat široký sortiment psů, koček a opeřenců. Proč to píšu, jeden z nejnovějších přírůstků je zrzavý kocour Oscar. Když k nám přivandroval, byl ještě malinké kotě, už to bude víc než rok a on pořád to kotě připomíná. Navzdory tomu, co všechno sežere, je vychrtlej, malej, šlachatej a bez ocasu. Ano, našli jsme ho s malým pahýlkem tam, kde by měl být ocásek. Nechci ovšem, aby jste si ho představovali jako nějaké nemocné zvíře, to ne. Je akorát drobounkej .. holky po něm šílí. A není jen drobný, je taky pekelně ustaraný. To je taky to, co mi utkvělo v hlavě.