( to je rozkaz )

0.1

27. dubna 2017 v 12:36 | Dorian |  Jak dny jdou


" Jaro je jediné období, kdy nostalgie nehořkne "


Motivace i nálada jsou věci stejně pomíjivé, jako je tohle počasí. Ráno svítí, na oběd prší a k večeru sněží. V jednu chvíli mám pocit, že je všechno na svém místě a okamžik na to nejsem schopen ničeho jiného, než se bezmyšlenkovitě nechat unášet okolím. Člověk by se měl jednou za čas zastavit, prohlédnout skrz bublinu každodenní rutiny a podívat se, v jakém stavu je jeho život. Co získal, co ztratil, kam směřuje. Jestli někam směruje.
Rád bych tvrdil, že ten můj život začal nabírat určitou formu. Mou formu.
Zjišťuju, že jedna z mých úchylek je chodit nočním, opuštěným městem. O to víc, když s tím místem máte spojeno hromady vzpomínek a zážitků a v uších vám hraje Elliot Smith. V tuhle chvíli dokážnu všechno vnímat s odstupem. Na povrch vyplouvá schopnost uvědomit si, jak se věci mají a měly. Všechno není jen zlé a i na tom zlém, se dá najít něco pěkného. Kdybych měl tu možnost jít se do kina podívat na film, kterým by byl můj dosavadní život .. nebyl bych zklamaný.. a kdyby se mi mělo něco stát, nebědoval bych, že jsem svůj život promarnil.

Zkouškové je za dveřmi, ale předtím je tam ještě jeden záchytný bod a to Majáles. A já se plánuju rozloučit se svým volným časem ve velkém stylu.

 


Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 9. května 2017 v 17:38 | Reagovat

Je fajn vediet, ze niekde na svete je minimalne jeden clovek, ktory je vyrovnany so svojim zivotom :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama