( to je rozkaz )

Duben 2017

Láska

27. dubna 2017 v 19:49 | Dorian |  Mýma očima
Pojem, který je pro mě tak těžké definovat. Ne proto, že bych to považoval za něco neuchopitelného, jen se ta vidina stihla změnit tolikrát, že už nemám odvahu dělat nějaké závěry.
V jedné hře od O.Wildea zazní, že pravá podstata milostného vztahu tkví v nejistotě. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi to přijde nevyvratitelné, i když mě to štve. Vždy jsem si rád představoval vzájemné spojení, které je věčné a založené na jistotě, že tam ten druhý člověk byl, je a bude. A to i když jsou v rozepři, nebo spolu nejsou vůbec. Někdy se divím, jak může být takovej cynik jako já zároveň i hloupej romantik. To bude asi paličatost.

0.1

27. dubna 2017 v 12:36 | Dorian |  Jak dny jdou


" Jaro je jediné období, kdy nostalgie nehořkne "


Motivace i nálada jsou věci stejně pomíjivé, jako je tohle počasí. Ráno svítí, na oběd prší a k večeru sněží. V jednu chvíli mám pocit, že je všechno na svém místě a okamžik na to nejsem schopen ničeho jiného, než se bezmyšlenkovitě nechat unášet okolím. Člověk by se měl jednou za čas zastavit, prohlédnout skrz bublinu každodenní rutiny a podívat se, v jakém stavu je jeho život. Co získal, co ztratil, kam směřuje. Jestli někam směruje.
Rád bych tvrdil, že ten můj život začal nabírat určitou formu. Mou formu.
Zjišťuju, že jedna z mých úchylek je chodit nočním, opuštěným městem. O to víc, když s tím místem máte spojeno hromady vzpomínek a zážitků a v uších vám hraje Elliot Smith. V tuhle chvíli dokážnu všechno vnímat s odstupem. Na povrch vyplouvá schopnost uvědomit si, jak se věci mají a měly. Všechno není jen zlé a i na tom zlém, se dá najít něco pěkného. Kdybych měl tu možnost jít se do kina podívat na film, kterým by byl můj dosavadní život .. nebyl bych zklamaný.. a kdyby se mi mělo něco stát, nebědoval bych, že jsem svůj život promarnil.

Zkouškové je za dveřmi, ale předtím je tam ještě jeden záchytný bod a to Majáles. A já se plánuju rozloučit se svým volným časem ve velkém stylu.


Žena

22. dubna 2017 v 23:00 | Dorian |  Mýma očima
Jedno velikonoční ráno jsem šmejdil u nás ve sklepě, když jsem si všiml páru zaječích zadků sedících na okýnknu ze sklepa. Z ulice by šly tihle dva ušáci přes záhon jen těžko vidět, ale přesto tam byli. Někdo si dal tu práci, kdyby náhodou přece. Najednou jsem to začal vnímat. Tu pověšený věnec na dveřích, tam namalované vajíčko, žluté kuřátka po celém obýváku. Člověku už to přijde jako naprostá samozřejmost, ale mnohdy si neuvědomí, že se to neděje samo od sebe. Někdo to má na starosti a ten někdo bývá žena v domácnosti. V tomhle případě je to má neochvějně ctižádostivá babička.

22. dubna 2017 v 16:37 | Dorian |  Mýma očima
" Řekni mi něco o sobě "

Och, jak populární a nudná otázka. Co se na to dá odpovědět ? Kolik mi je, kam chodím na školu, nebo co jsou mé koníčky ? Nuda. Jsi odvážnější, sebevědomější a pokusíš se popsat svou osobnost ? Do jaké míry budeš prezentovat své reálné já a do jaké to já, za které by si chtěl být viděn ? Kdybych vám řekl, že můžu být sobecký a narcistický lotr, asi bych si vaši pozornost nezískal. Lidé mají tendenci střežit si svůj ctnostný obraz jako oko v hlavě. Ale jsi-li ten jeden z mála, který je schopen upřímné sebereflexe, tleskám ti.
Mám pocit, že existují .. praktičtější otázky. Člověk vám nemusí rovnout říkat, v čem vidí smysl života, ale pokud se dozvíte čeho v životě lituje, bež čeho nedokáže žít a co mu chybí, začnete mít docela hezkou představu o tom, s kým máte tu čest. Ovžemže se ale nemůžete rovnou zeptat, jestli rádi pozorují noční oblohu. Díky soudobým sociálním normám by z vás byl v tu ránu magor. Čím jsem starší, tím víc mě to unavuje. Jsem vděčný za každého člověka, co se z toho dokáže vymanit.

Budu vystupovat pod jménem Dorian. Ano, jako TEN Dorian z obrazu. V jistou dobu to ke mně přilnulo, teď je to součástí. Kdo jsem a jaký je můj životní příběh, to všechno postupem času vyplyne z toho, o čem budu psát. A psát chci. Uvědomil jsem si, že některé myšlenkové pochody jsou podobné cigaretě, která dokáže hořet sama o sobě, ale pokud se neodklepe, může spálit. Tenhle blog bude místo, kde bude končit popel z těch mých.